Drobný živnostník v ČR: nula předurčená k zániku

Mnozí spoluobčané si říkají: konečně! Po revoluci máme demokracii a jsme národem svobodných občanů. Vlastnictví není socialistické... A kdo chce, může podnikat! A v tom se zásadně mýlí.

       Máte-li do začátku pořádný kapitál, můžete být optimističtí. Pokud to ovšem není půjčka. Ale v každém případě vás optimismus přejde. Pokud tedy nemáte vysoce postaveného známého, který vám pomůže některou z nezákonných cest...

       V čem je zakopaný pes? Psů je hned několik. Především: průměrná měsíční mzda v ČR. Jak to s věcí souvisí? Je to přece jen statistický údaj, nad kterým se většina Čechů usměje, zakroutí hlavou, ti nervově labilnější se rozčílí nebo rozlijí kávu na noviny. (Podle zprávy z 27.8.2008 je průměrná mzda v ČR 23 182 Kč.) Ale on to, žel, není je statistický údaj a chorý výplod úředníků a ekonomů. Je to pro drobného živnostníka osudné číslo, které ho drtí, a každý měsíc zadupává do země. Skoro všichni už dnes ví, že jde o číslo, které s realitou v zemi nesouvisí, neboť metodika výpočtu je nesmyslá - pro vaši informaci o metodice výpočtu viz stránka http://www.bloc.cz/bloccz/spolecnost/art_115/prumerna-mzda-je-21-470-korun-a-jak-je-to-doopravdy.aspx . Výši průměrné mzdy táhnou nahoru manažeři i zahraniční zaměstnanci, a většina lidí průměrné mzdy nedosahuje.

       Zakopaný pes je v tom, že právě z tohoto imaginárního čísla stát odvozuje výši minimálního důchodového pojištění. A jak rostou platy manažerů a dalších finančních monster, tak je částka vyšší a vyšší, a drobný živnostník - chudší a chudší. Stejné je to s pojištěním nemocenským a zdravotním. Pro informaci těch, kdo do řad živnostníků nepatří: v současné době (tedy za rok 2008) jsou konkrétní minimální částky (tedy nižší už platit nelze) tyto:

• důchodové pojištění:                                          1 596 Kč/měsíc;
• zdravotní pojištění (u zdravotní pojišťovny):      1 491 Kč/měsíc;
• celkem:                                                               3 087 Kč/měsíc;

       Obojí pojištění je, pochopitelně, povinné, a povinnost je zahájena dnem zahájení živnostenského podnikání. V tento den jste tedy rázem o 3 087 Kč chudší. Letos. Příští rok budete pravděpodobně ještě chudší. (Údaje si můžete ověřit také na stránce http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/pojisteni-investovani/info-soc-zabezp-nem-a-duch-poj-rok-2008/1000466/47925/  . A to jsem se ještě nezmínila o nemocenském pojištění, které povinné není. Nebudete-li ho však platit a onemocníte-li, nemáte ani korunu výdělku a jste přitom nuceni dál platit obojí povinné pojistné. Takže částka onoho "nepovinného" pojistného činí letos 238 Kč. To už máme celkem částku 3 325 Kč. Tyto povinně odváděné peníze tedy podle jakýchsi "zákonů" patří státu a zdravotní pojišťovně. Musíte je odvést, a přesto - podle nového "zákona" - je nesmíte započítat do nákladů. Vy je odvedete a následně ještě zdaníte!

       Dovolím si rozvíjet svoji úvahu - pramenící ovšem z ryzí zkušenosti - dál. Někde bydlíte. Dejme tomu, že začínající živnostník bydlí docela průměrně, v paneláku ve 2+1. Měsíčně platí za střechu nad hlavou (budu-li se držet hodně při zemi!) 4 000 Kč. Znamená to, že v den, kdy začíná podnikat, již "utratil" 7 325 Kč celkem. (Nárok na jakoukoliv státní podporu dnem zahájení podnikání ztrácí - nemůže tedy počítat ani s podporou na bydlení). Kolik však tento měsíc vydělá, nikoho nezajímá. Oficiálně a "zákonně" přitom musí zahájit živnost bez předchozích, byť malých, výdělků (není-li současně něčím zaměstnancem). Všechny takové výdělky jsou "nelegální" a "načerno" a mohou vás stát jak následný zákaz podnikání, tak statisícové pokuty. Budoucí živnostník nikomu nesmí poskytnout za peníze např. službu nebo zboží ani o den dřív, než je v den D (zahájení živnosti) začne oficiálně prodávat.

       Takže v den D se začínající živnostník vzbudí a notně se mu potí ruce. Paroubka, Topolánka ani Langra osobně nezná, nemá komu zavolat... Nepříjemné tušení o tom, jak je to v našem státě doopravdy se svobodou podnikání, ho začíná nepříjemně lechtat kolem žaludku. První měsíc svého drobného podnikání musí vydělat - sám pro sebe a za sebe - minimálně (a to se budu opět držet hodně při zemi) 11 325 Kč (v případě, že mu budou stačit 4 000 na měsíc na jídlo a nezbytné potřeby charakteru toaletního papíru. O radikálních změnách typu - koupit si boty nebo něco jiného na sebe - nelze uvažovat. O kupování benzínu a placení povinného ručení za auto rovněž nelze uvažovat. Pokud by chtěl používat auto a telefon, musel by být jeho příjem už za první měsíc podnikání alespoň 14 325 Kč. Nemá totiž tzv. "firemní" auto a "firemní" telefon, které platí kdosi druhý). A to nepíšu o dani. Ještě je tu daň, kterou musí odvést státu...

       Ani takovou sumu - 14 325 Kč - však drobný živnostník - zvláště na začátku podnikání - prostě nevydělá.

       Těšil se, jak bude sám svým pánem. Svobodný podnikatel, který bude dělat poctivou práci, a po svém. Za několik měsíců, zadlužený a v depresi, stojí u přepážky úřadu práce. Zdá se, že stát ho přijme do své laskavé záchranné náruče. Přijímá přece i neschopné, protože je štědrý. A opět zde podnikatele provází všemocná průměrná měsíční mzda. Ale ve zcela jiné podobě. Zatímco on podle ní odváděl pojištění každý měsíc, podpora v nezaměstnanosti se pro něho teď počítá (byl-li při podání posledního daňového přiznání ve ztrátě) "z vyměřovacího základu (v současné době 5 390 Kč) přepočteného na jeden měsíc", tzn.: vypočítá se 50% z vyměřovacího základu (50% = 2 695 Kč) a vydělí se počtem měsíců, po které před daňovým přiznáním podnikal. Vydržel-li to celý rok, výsledná výše podpory v nezaměstnanosti tedy činí 225 Kč (2 695 Kč se dělí 12 měsíci). 

       Když se - ve spolupráci s psychiatrem - vzpamatuje z toho, co prožil a kde žije, odchází na městský úřad, odbor sociálních věcí. I přes clonu sedativ však vnímá, že zde sedí lidé úspěšní, z nichž mnozí své pohrdání nad parazity společnosti skrývají jen velmi těžko. Kdož ví, jestli někdy slyšeli o tom, že jejich odvody na sociální a zdravotní pojištění (jakožto zaměstnanců) jsou mnohem nižší, než u živnostníků... A ve srovnání s výší jejich platů, na které přispíval i nebohý živnostník, jsou směšné.

       Kladu tedy sobě i veřejnosti otázku: proč nemůže drobný živnostník odvádět pojištění odpovídající jeho skutečným příjmům? Proč je tolik let po tzv. revoluci de facto zakázáno drobné podnikání, jako tomu bylo za socialismu? Proč je podnikání jen pro bohaté, a ne taktéž pro pracovité? V ČR JE SVOBODA  JEN  PRO  NĚKOHO. FINANČNÍ PODPORY, VÝHODY  A POBÍDKY JEN PRO NĚKOHO.

Poznámka k volbám. Bojkot.

       Jelikož tato problematika nezajímala ani ČSSD (kteří navíc praktikovali i minimální daň - tj. daň, kterou musel odvádět i drobný živnostník nacházející se v naprosté daňové ztrátě), a nezajímá ani ODS, odmítám i já sloužit těmto (či už jakýmkoliv jiným) stranám v jediném okamžiku, kdy mě opravdu potřebují - v okamžiku voleb. Budu doma nebo v lese a náležitě si to vychutnám.

       Někdo tady na blogu poznamenal, že je to nesmyslné řešení... Proč? Pro politika má význam, jaký má mandát, kolik lidí ho zvolilo. A i když v "demokratické" ČR je zákon z pochopitelných důvodů postaven tak, že volby budou platné i tenkrát, když budou volit pouze kandidáti a jejich kamarádi, procento volební účasti má svou vypovídací hodnotu. Pro samotný český stát, i pro státy ostatní. A to už dnes není věc zanedbatelná. Nejsme na planetě sami.

Jako "související článek si dovolím uvést text bloggera pana Zbyňka Česáka "...a plebejci se radují..."

(moje přezdívka pro případnou diskusi = Veronica)

Dodatek: pro všechny, kdo  - jako níže uvedená diskutérka Lilith+ (skutečné jméno, pochopitelně, neznám) - pochybují o tom, že v roce 2008 odvedené důchodové a zdravotní pojištění ještě i zdaní, uvádím následující adresy:

• 
  http://www.mesec.cz/clanky/socialni-pojisteni-se-zivnostnikum-prodrazi/
• 
  http://www.jakpodnikat.cz/zalohy.php

       Zároveň dodávám, že drobný živnostník nemá nárok na žádné sociální dávky (jak Lilith+ v diskusi uvádí), a tudíž je přímo urážlivá její poznámka: "Tito lidé (příjmová skupina živnostníků do 121 000 Kč/rok) už zajisté pobírají soc. dávky - tak jaké ještě další podpory pro ně? Copak jim ti ostatní (ze svých daní) nedali už dost?" 

       Zajímalo by mě, kolik takto "kvalitních" spoluobčanů na drobného živnostníka v tomto státě číhá. S tímto - tedy psychologickým faktorem, neznalostí, lhostejností až škodolibostí ostatních - jsem ve své úvaze nepočítala.